FILMOVÁ NADACE i letos ocenila scénáře, které podle hodnoticího výboru mají potenciál oslovit nejen filmové profesionály, ale i široké publikum.
V kategorii Hvězda zítřka, určené autorům do 33 let, uspěli hned dva absolventi specializace Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Anna Mrázková zaujala scénářem Milena Jesenská a Marcel Peterka scénářem Případ Wichterle. Oba projekty spojuje inspirace výraznými osobnostmi české historie.
FILMOVÁ NADACE dlouhodobě pomáhá vyhledávat výrazné autorské nápady a podporuje jejich cestu k filmové realizaci. V letošním roce komise posuzovala celkem 125 anonymně přihlášených scénářů od 135 autorů.
Slavnostní předání ocenění se uskutečnilo v rámci 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Oběma absolventům srdečně gratulujeme a přejeme, aby jejich scénáře našly cestu až na filmová plátna.
MILENA JESENSKÁ
Autorka: Anna Mrázková
Pokus o portrét Mileny Jesenské není obvyklou nabízející se biografií významné novinářky, překladatelky a ženy: autorka zcela záměrně odsouvá mnohokrát vykreslenou romantickou podobu Milenina mládí a přistupuje k Jesenské už coby sebevědomé bytosti, která vnímá jasně sociální, politické i genderové podoby lidské existence i nebezpečí blížícího se fašismu a která si uvědomuje smysl vlastní novinářské práce. Významovou aktuálnost jejího lidského údělu tu sleduje scénář navíc i z pohledu její dcery Honzy. Vztah Mileny a dcery Honzy je vlastně ústředním motivem odkrývajícím Mileně hranice vlastní svobody i její komplikovaný vztah k otci, jenž se po Milenině zatčení v roce 1939 o Honzu stará. Vztah matky a dcery i perspektiva dětského úhlu pohledu zbavuje obrysy osobnosti Jesenské rizika povrchní faktografie či zkreslujícího mýtu. Její obraz před námi vystupuje ve fragmentech každodenního usilování, samozřejmého hrdinství a v tvůrčích i rodinných konfliktech jako neustálé vnitřní drama statečného člověka.
PŘÍPAD WICHTERLE
Autor: Marcel Peterka
Scénář vykresluje tematicky silný a společensky relevantní příběh, který přesahuje rámec běžného životopisného vyprávění a otevírá méně známé souvislosti vzniku a obhajoby jednoho z nejvýznamnějších českých vědeckých objevů. Pozitivně lze hodnotit ambici zobrazit profesora Ottu Wichterleho jako osobnost vnitřně členitou, pochybující a lidsky ambivalentní. Předností textu je zasazení osobního a profesního konfliktu do rámce období studené války, střetu mocenských bloků a specifického postavení vědy jako prostoru, jenž zároveň podléhá politickým tlakům i překračuje ideologické hranice. Tento rozměr dodává projektu obsahovou závažnost, nadčasovost i přeshraniční potenciál. Autor usiluje o příběh, který má nejen historickou výpovědní hodnotu, ale i současnou diváckou srozumitelnost a emocionální dosah. Scénář má zřetelný potenciál pro scénáristický progres, především další propracování dramatických vztahů, konfliktů a motivací.