„Když tě serou tak stačí udělat prudší pohyb a jsou pryč. To s těma lidma zas tolik nemůžeš.“
Mluvit s lidma je těžký. Obzvlášť s těma co (někdy) voní jako tabák. Obzvlášť když ti neodpovídají podle scénáře, kterej sis vytvořil v hlavě. Obzvlášť když vůbec odpovídají a odpověď čekají i od tebe.
Houska. Křížovky. Vyhrnutý šusťáky. Pejsek co jde kolem a nenechá se pohladit.
Opar osamělosti se vznáší nad Brnem a stejně tak i nad mladým trafikantem Honzou a jeho snahou být s lidma „prostě v pohodě“. Úlevu od neustálé úzkosti a sebekonfrontace hledá ve svých, možná pro okolí podivných, návycích jako je plašení holubů nebo mega dlouhý noční procházky.
Vlny lidí. Vlny šalin. Vlny ptáků.
Honza se snaží promluvit. Honza se snaží pochopit. Honza se snaží přiblížit. Honza se snaží „být v pohodě“. Být sebou, Honzou, člověkem. Nebo holubem?
