Smyslem doktorského studijního programu „Dramatická umění“ je umožnit další, vysoce specializované umělecké a vědecké vzdělání absolventům Divadelní fakulty JAMU a příbuzných studijních programů. Navazuje se přitom na předchozí studium: podmínkou k přijetí ke studiu doktorského programu je absolvování některého oboru z magisterského studijního programu „Dramatická umění“, případně příbuzného studijního programu.
Dokumenty související se studiem
Základní charakteristiku tohoto doktorského studijního programu tvoří jeho orientace jednak na uměleckou tvorbu, jednak na její vědeckou analýzu a reflexi. Tato koncepce doktorského studia vychází z faktu, že v magisterském programu jsou studenti vzděláváni jako tvořiví umělci – součástí jejich absolutoria je vedle příslušných státních zkoušek a písemné disertační práce také umělecký výkon (projekt), tedy umělecký artefakt, jímž může být režie či dramaturgie inscenace, autorství dramatického textu či jeho překladu do češtiny, herecký výkon, scéna a kostýmy k divadelní inscenaci, umělecko-pedagogický projekt atp.
Navazuje-li doktorské studium na takto formované studium magisterské, je nezbytné, aby jeho součástí bylo pokračování v umělecké tvorbě a jejím výzkumu. Student doktorského studia pokračuje – většinou už s jistou dávkou zkušenosti z vlastní umělecké tvorby v praxi (divadlo, rozhlas, televize atd.) – v hledání nových uměleckých postupů ve svém oboru, ve zkoumání těchto postupů a v analýze a reflexi jejich výsledků, které pak zase zpětně ovlivňují jeho další uměleckou tvorbu.
Dalším úkolem, který si klade doktorský studijní program, je výchova nových pedagogů uměleckých oborů pro vysoké umělecké školy, tedy především pro oblast divadelní. Proto jsou studenti doktorského programu vedeni svými školiteli – a s jejich supervizí – také k samostatné pedagogické aktivitě. Realizuje se většinou ve 2. a 3. ročníku studia, a to buď formou pedagogické asistence, nebo s tématem disertační práce.
Filozofie doktorského studia na Divadelní fakultě JAMU vychází z chápání umění jako integrální součásti lidského myšlení. Vedle racionálního poznávání světa, které nalézá svou výsostnou a strukturovanou podobu v nekonečné řadě vědeckých disciplín, je pro člověka už od počátků jeho existence cestou k poznávání záhad bytí také umění. Cíl vědeckého i uměleckého poznávání je totožný, totiž snaha pochopit podstatu lidské existence, rozdílné jsou pouze prostředky a metody tohoto poznávání. Proto je doktorské studium na Divadelní fakultě orientováno především na tu linii poznávání světa, kterou zprostředkuje umění a prostředky a metody jemu vlastní. Zároveň je ovšem nutno podotknout, že ani umělecký doktorský studijní program se nepohybuje v „iracionálních mlhách“, ale využívá v míře potřebné a nezbytné také postupy exaktní a racionální; právě v propojení obojího, se zvláštním důrazem na uměleckou tvořivost (talent, intuice, inspirace…), spatřujeme specifiku uměleckého doktorského studijního programu.
Výstupy z učení
Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:
– hluboké a systematické znalosti a porozumění historii, teorii, praxi, konceptům a metodám v oblasti divadla a dramatických umění odpovídající soudobému stavu poznání mezinárodní úrovni
– mistrovství v porozumění relevantním výzkumným metodám, technikám a strategiím a jejich odpovídající aplikaci na poli divadelního výzkumu a/nebo divadelní praxe (artistic research)
– rozsáhlé porozumění širšímu odbornému kontextu, ve kterém se odehrává jejich výzkum, a schopnost dávat výsledky svého výzkumu do souvislostí s peer review a s publikovanými, prezentovanými a dalšími veřejnými výstupy
– rozvíjet a vyhodnocovat teorie, koncepty a metody oboru včetně vymezení oborů a jejich zařazení v oblasti divadla a dramatických umění
– pracovat s odpovídajícími bibliografickými údaji, využívat archívy a další zdroje informací
– tvořivě, novátorsky a originálně přistupovat k výzkumu, prokazovat flexibilitu a otevřenost a současně rozpoznávat hranice a přiměřeně vyvozovat závěry na základě podložených zdrojů a metodologicky správných postupů
– vyhodnocovat nové poznatky a ideje, navrhovat a používat pokročilé umělecké a výzkumné postupy a inovativně přispívat k rozvoji současné teorie i praxe divadla a dramatických umění způsobem umožňujícím rozšiřovat poznání a vývoj divadla
– řídit vlastní závažný výzkumný projekt založený na jasně zaměřených a zdůvodněných výzkumných cílech a metodologiích a plánovat rozsáhlé činnosti tvůrčí povahy a získávat zdroje pro jejich uskutečnění
– rozvíjet a udržovat systém spolupráce a pracovních vztahů se spolupracovníky, kolegy a partnery v kulturních a uměleckých institucích a v širokých společenstvích výzkumu a umělecké praxe
– samostatně řešit složitý etický problém při tvůrčí činností nebo využívání jejích výsledků
– srozumitelně a přesvědčivě sdělovat vlastní poznatky v oblasti divadla a dramatických umění ostatním členům odborné komunity na mezinárodní úrovni i široké veřejnosti
– jednat v rámci svých odborných znalostí, dovedností a způsobilostí v alespoň jednom cizím jazyce, včetně ústní a písemné prezentace výsledků tvůrčí činnosti
– získávat nové odborné znalosti, dovednosti a způsobilosti vlastní tvůrčí činností i objevovat nové tvůrčí možnosti v oblasti divadla a dramatických umění a ovlivňovat podmínky vzdělávání ostatních
Uplatnění
Absolventi doktorského studijního programu „Dramatická umění“ jsou schopni nejen samostatné umělecké tvorby, ale také její poučené reflexe ve světle nejnovějších poznatků současné teorie divadla. Spojují přirozené předpoklady umělecké tvorby (talent, uměleckou intuici…) se schopností vědecké analýzy při přípravě projektů, při procesu jejich vzniku i při jejich hodnocení. Jak vyplývá z povahy divadelního umění, musí být schopni pracovat v týmech, jsou však schopni přinášet své vlastní podstatné a inspirativní podněty, jimiž ovlivňují konečnou podobu uměleckého artefaktu (např. divadelní inscenace), který na základě týmové práce vznikne. Díky schopnosti reflektovat proces divadelní tvorby a analyzovat jeho jednotlivé fáze by měli dokázat být vedoucími členy uměleckých kolektivů, v nichž vznikají divadelní (mediální aj.) projekty. Podle jednotlivých oborových specializací aplikují své znalosti a svůj talent i mimo oblast divadla, např. v pedagogické či manažerské práci. (viz dále možnosti uplatnění). Znalosti z metodologie vědecké práce je předurčují také k odborné publikační činnosti, např. v odborných divadelních časopisech či v samostatných knižních monografiích. Touto formou se podílejí na dalším rozvoji divadelního umění.